Věděli evangelia spisovatelé si navzájem kopie?

Jedinečnost Johna

Podle raných církevních otců, Jan byl posledním evangeliem, které bylo napsáno. nicméně, od ostatních se zcela liší celkovou prezentací a obsahem, mnohem více se soustředí na soukromé rozhovory a popisuje pouze několik vybraných zázraků. Většina z nich je pro Johna jedinečná, posílení názoru, že to nebylo k dispozici, když Matthew, Mark nebo Luke byly napsány.

Velký rozdíl od ostatních evangelií se může zdát zvláštní, ale pro následující:

• Jak komentuje autor (John 21:25), kombinované materiály všech evangelií představují pouze velmi malou část Ježíše’ totální ministerstvo; takže neexistuje žádný zvláštní důvod, proč by měl John používat stejné příklady.
• Výslovně tvrdí, že jde o osobní vzpomínky učedníka, který byl Ježíšovi nejblíže při poslední večeři (John 21:20). Jiné faktory jej identifikují jako John, kteří s Petrem a Jakubem vytvořili vnitřní kruh učedníků (srov. Označit 5:37, 9:2, 14:33); takže měl zvláště dobré postavení k tomu, aby informoval o typu dialogu, na který se soustředí.
• Hlavním účelem Jana je vysvětlit, kdo Ježíš skutečně je a jak osobní víra v Něj přináší věčný život (John 20:31). To silně ovlivnilo výběr a prezentaci materiálu.

Ačkoli tato rozmanitost nedává žádný základ pro tvrzení, že John přikrášlil dřívější zprávy, učenci zpochybňovali jeho pravost tvrzením, že mnohé z jeho teologických konceptů byly formulovány až ve druhém století.. Tato námitka byla nyní zdiskreditována objevem pasáží ve svitcích od Mrtvého moře, které ukazují, že takové koncepty byly skutečně aktuální v době Krista. (i když neobsahují žádný materiál, který John zřejmě zkopíroval).

Synoptická otázka

Na druhou stranu, textová analýza Matouše, Mark a Luke ukazují velké porce tak nápadně podobné, nejen obsahem, ale i použitým jazykem, že je obecně dohodnuto, že čerpali ze společného zdrojového materiálu, buď ústní nebo písemné: proto se tyto tři obecně označují jako „synoptické“.’ evangelia.

Názory se lišily, však, pokud jde o povahu tohoto vzájemného vztahu. Ve zbytku této stránky prozkoumáme tvrzení, na kterém stavěli a přikrášlili práci toho druhého. Poté se budeme zabývat návrhem, že všechna tři evangelia čerpala ze staršího zdroje nebo zdrojů, včetně teorie ztraceného dokumentu známého jako ‚Q’.

Zmiňují se synoptickí autoři o práci druhého?

Lukášův úvod k jeho evangelijním stavům:

„Mnozí se zavázali vypracovat zprávu o věcech, které se mezi námi naplnily, stejně jako nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova.’ Proto, protože já sám jsem vše pečlivě prozkoumal od začátku, také se mi zdálo dobré napsat vám řádný účet, nejznamenitější Theophilus, abyste poznali jistotu věcí, které jste se naučili.’

nicméně, i když Lukáš otevřeně uznává existenci dalších záznamů o Ježíši’ život, neříká žádnou konkrétní zmínku o evangeliích Marka nebo Matouše. Ve skutečnosti, navzdory podobnostem, v evangeliích není žádný přímý odkaz na žádné z ostatních.

Mohl by Mark být zdrojem?

Protože Marek je nejkratší z evangelií, a většinu jeho materiálu najdeme také u Matouše a Lukáše, to často bylo navrhl, že značka byla psána nejprve a jiný dva používal Marka jako zdroj. Proti tomuto názoru existují dvě hlavní námitky, však:

1. Jak je uvedeno jinde, dva z raných církevních otců, Papias a Irenaus, uvádí, že Matoušovo evangelium předcházelo Markovo a bylo původně napsáno v aramejštině nebo hebrejštině (ačkoli žádná kopie této originální verze nyní přežije). Skeptici považují své svědectví za „zaujaté“; ale z historických důvodů jejich blízkost k původním zdrojům znamená, že by jejich důkazy měly být brány velmi vážně.
2. Navzdory rozsáhlé podobnosti, mezi Markem a ostatními evangelii jsou překvapivé rozdíly. Některé pasáže se objevují jak u Matouše, tak u Lukáše, ale ne v Marku. V Markovi jsou také kuriózní opomenutí materiálu (např. Označit 6:45-8:26; přezdívaný „velké opomenutí“, protože je tak těžké vysvětlit, proč by to Lukáš vědomě vyloučil ze svého evangelia). A, ačkoli většina materiálu v Markovi se objevuje také v Matouši, i zde dochází k neočekávaným opomenutím, jako je Mk 4:26-9, 7:31-7 a 8:22-6, stejně jako textové rozdíly. Ve skutečnosti, jak lze poznamenat, část materiálu z těchto pasáží se neobjevuje ani v jednom.

Další komplikace

Nápadné rozdíly mezi Matoušem a Lukášem činí vysoce nepravděpodobným, že jeden z nich viděl evangelium toho druhého v době psaní. Například, zdá se, že tyto dva účty narození si místy protiřečí.

Zdá se? Oni ano!

Buď si byl vědom práce toho druhého, je nepravděpodobné, že by nebyl učiněn žádný pokus o harmonizaci těchto dvou.

Matouš i Lukáš obsahují mnoho podobenství, plus popisy některých zázraků, které se neobjevují v druhém. Ale kde je materiál společný pro oba, obvykle se vyskytuje také u Marka; což znamená, že podobnosti jsou způsobeny základním zdrojovým materiálem, ke kterému měli přístup všichni tři autoři, spíše než do jednoho kopírování z druhého.

Zkrátka, bez ohledu na to, jakým způsobem se člověk pokouší vytvořit domnělou závislost jednoho evangelia na druhém, existují problémy. V Markovi a Lukovi se objevují pasáže (ale ne Matthew), Matěj a Lukáš (ale ne Mark) a Matouše a Marka (ale ne Luke).

tudíž, většina učenců nyní upřednostňuje názor, že všechna tři evangelia jsou založena na dřívějších zdrojích.

Zpět na hlavní článek.