Vyšší kritika

Argumenty vyšších kritiků jsou založeny na myšlence, že teologie rané církve se postupně vyvíjela v průběhu času, aby vyhovovala potřebám rané církve..

Vyšší kritika začíná přesně stejnými texty a postupy, jaké se používají při přípravě našich moderních překladů Nového zákona. Nejde o to mít ve skutečnosti nějaké další důkazy, ale spíše teoretický vývoj, který se ve svých závěrech stává tím více spekulativním a subjektivním, čím dále je sledován. Tyto fáze jsou stručně popsány níže:

A) Textová kritika

Toto je stejný proces, který byl použit při výrobě prakticky všech moderních překladů bible, přičemž dochované rukopisy jsou pečlivě porovnávány, aby bylo možné vytvořit četbu co nejblíže původnímu dokumentu.

b) Literární kritika

Snaží se analyzovat text z hlediska použití slov, gramatika, styl a význam. Taková analýza má velkou hodnotu: ale jsou zde potenciálně závažná úskalí, protože analytik může až příliš snadno vnutit textu svůj vlastní výklad, nebo nedokážou rozpoznat, kde se autorovo použití výrazů liší od konvenčního použití. Dalším častým problémem je, že literární styl se často liší v závislosti na obsahu: toto často vedlo k příliš komplikovaným nárokům na více autorství.

C) Historická kritika

To se zaměřuje na snahu odpovědět na otázku, kde a kdy byl text napsán, kým, komu, a za jakých okolností. Znovu, to může být velmi užitečné: ale je nutné si být vědom povahy důkazů použitých v tomto procesu a relativní váhy, která je přikládána různým vodítkům. Až příliš často, kritici se sekerou na mletí se rozhodli připisovat větší váhu odvozenému významu nebo spojení než prostému vyjádření samotného textu nebo svědectví zdrojů, jako jsou církevní otcové. The zničení jeruzalémského chrámu je klasickým příkladem.

d) Kritika zdroje

Další fází procesu je teoretizování ohledně možných zdrojových dokumentů a tradic, na nichž je dokument založen. V případě dokumentů NT, obecně se uznává, že existovaly dřívější spisy a verbální tradice (cf. Lk 1:1-4) a podobnosti mezi prvními třemi evangelii naznačují, že všechny takové zdroje využívaly. Je však třeba poznamenat, že neexistují žádné dochované kopie těchto dokumentů. Údajné rekonstrukce, jako např ‚Q’, jsou hypotetické a nejsou bez nedostatků, v některých případech jsou v rozporu s dostupnými historickými důkazy.

E) Formovat kritiku

Základy formové kritiky jsou téměř výhradně spekulativní. Vychází z předpokladu, že evangelia byla poskládána z malých ústních nebo textových jednotek, známé jako perikopy, které byly rozšiřovány nezávisle a upraveny nebo dokonce vytvořeny podle potřeby, aby vyhovovaly specifickým potřebám církve. Ty mohly být ve formě legend, pohádky, mýty, podobenství nebo výroky. Historický detail a chronologie jsou považovány za pozdější redakční dodatky bez zvláštního faktického významu. Ve skutečnosti, v tomto bodě, historické důkazy ze samotného textu jsou jednoduše vyřazeny. Samozřejmě, kdyby tyto historické detaily byly pozdějšími výmysly, neočekávali bychom velkou historickou přesnost. Ale dokumenty NZ obsahují trapné množství historických detailů; a potvrzení této informace z nedávných objevů bylo jedním z hlavních důvodů zvýšené skepse vůči vyšším kritikům’ nároky.

E) Kritika redakce

To staví na předpokladech formální kritiky, snahou analyzovat domnělé motivace postulovaných pozdějších redaktorů (redakce) textu. Samozřejmě, pokud je forma kritiky spekulativní, tento postup je ještě více.