Rabínská literatura.

Je známo, že konflikt mezi Židy a křesťany vedl ke ztrátě řady odkazů na Ježíše, které dříve existovaly v židovské literatuře.. K této ztrátě docházelo postupně po dlouhou dobu, která se táhla hluboko do druhého tisíciletí, někdy násilným zničením urážlivých textů a někdy v důsledku polodobrovolného potlačení inspirovaného strachem z křesťanského odporu. Na druhou stranu, jak šel čas, některé další fantazijní příběhy byly přidány do pozdějších dokumentů. Je zde řada pasáží, však, které jsou většinou křesťanských i židovských učenců považovány za autentické rané odkazy na Ježíše. Některé z nich jsou uvedeny níže.

Oběšení Ješua

Babylonský talmud je kompilací dřívějších židovských tradic, která byla shromážděna do své konečné podoby během období 200 – 500 INZERÁT. Sanhedrin 43a obsahuje „baraitha“, komentář pocházející z tannaitského období (70 – 200 INZERÁT), který zní následovně:

‚Bylo to naučené: V předvečer Pesachu oběsili Ješua. A vyšel hlasatel, před ním, na čtyřicet dní (rčení): “Bude ukamenován, protože provozoval čarodějnictví a lákal a sváděl Izrael na scestí. Každý, kdo ví něco v jeho prospěch, ať přijde a přimluví se v jeho prospěch.” Ale, nenašel nic v jeho prospěch, oběsili ho v předvečer Pesachu.’

Všimněte si, že ‚pověšen’ byl termín používaný k popisu oběšení, jak ho známe, a ukřižování. Ježíš’ je jiná forma jména, 'Ježíš.’ Mnoho židovských učenců popřelo, že by se jednalo o odkaz na Krista: ale byla nalezena řada rukopisů, které pocházejí přibližně z doby křesťanské cenzury ve 13.. Některé z nich výslovně říkají, „Ješu Nazaretský“: zatímco v jiných jméno, (nebo dokonce celý průchod) byl zakryt nebo smazán, ponechání viditelných mezer stejné délky. Užitečné shrnutí těchto variací naleznete zde: Ježíš v Talmudu – Wikipedie. Mnohem podrobnější analýza, prezentováno z křesťanského hlediska, ale včetně obrazu cenzurovaného mnichovského rukopisu, najdete zde: “Proces Ježíše Nazaretského v necenzurovaném Talmudu,” od Davida Instone-Brewera.

Očekávali bychom, že židovský zdroj vylíčí Ježíše ve vysoce negativním světle a židovské autority v pozitivním: ale obvinění z čarodějnictví potvrzuje zprávy Nového zákona, který zaznamenává, že zákoníci a farizeové tvrdili, že vyhání démony prostřednictvím ‚Beelzebuba‘, princ démonů. Odkaz na předchozí prohlášení může mít svou ozvěnu ve zmínce v evangeliu, že bylo známo, že úřady plánují jeho zatčení (John 11:57).

Po této pasáži, učitel z konce 3. století zvaný ‚Ullah, přidává komentář:

„Věřil byste, že by se pro něj tak horlivě hledala nějaká obrana?? Byl to podvodník, a Všemilosrdný říká: “Nebudeš ho šetřit, ani ho neskryjte.” S Ježíšem to bylo jiné, neboť byl blízko královské moci.’

„Kacířství“ rabína Eliezera’

Oba Babylonský Talmud, Abodah Zarah 165, 17A, a Tosefta, Hullin 2.24, obsahují verze incidentu, kdy byl zatčen rabi Eliezer Minuth (Kacířství) a předán civilnímu prokurátorovi. Po jeho zproštění viny, jeden z jeho učedníků naznačuje, že byl pravděpodobně vystaven tomuto obvinění, protože se mu někdy líbilo slovo kacířství, vyvolání následující reakce:

Akiba, připomněl jsi mi! Jednou jsem se procházel po horním tržišti Sepphoris a zjistil jsem, že jeden z učedníků Ježíše Nazaretského a Jacob z Kefaru se jmenoval Sekanya. Řekl mi, Je to napsáno ve vašem Zákoně, “Nepřineseš nájem nevěstky, atd.” Co se s tím mělo dělat – latrína pro velekněze? Ale neodpověděl jsem nic. Řekl mi, Tak mě učil Ježíš Nazaretský: “Nebo z nájmu nevěstky je shromáždila, a k nájmu nevěstky se vrátí”; z místa špíny pocházejí, a na místo špíny půjdou. A ta věta mě potěšila, a kvůli tomu jsem byl zatčen Kacířství. A přestoupil jsem, co je psáno v Zákoně: “Drž se od ní daleko” – to je Kacířství; “a nepřibližuj se ke dveřím jejího domu” – to je civilní vláda.

Jákob cituje část Deuteronomia 23:18, který zakazuje peníze získané nevhodnými prostředky předkládat jako oběť Bohu, a navrhuje alternativní využití by bylo postavit latrínu (typicky židovské řešení, připomínající rozhodnutí použít ‚krvavé peníze’ od Ježíše’ zrada koupit hřbitov pro cizince). Na podporu toho cituje Ježíše, který zřejmě citoval část Micheáše 1:7 (vlastně varování před nadcházejícím soudem proti modlářství a nemravnosti), následují slova, „přicházejí z místa špíny, a na místo špíny půjdou.’ Ale nevíme, jestli má Jákob citovat Ježíše’ slova v reakci na nějakou aktuální událost nebo je používají obrazně. Druhé použití se často odchýlilo od doslovného významu rčení, jako v případě vlastního použití Přísloví rabiho Eliezera 5:8 na konci průchodu.

Ranou povahu tohoto odkazu naznačuje jak Jákobovo tvrzení, že ho učil sám Ježíš, a zdánlivě přátelský dialog mezi rabínem a křesťanem. Učenci datují proces s rabiem Eliezerem asi do doby 95 INZERÁT, a dřívější rozhovor z asi 60 AD dále.

„Takový-jeden’

Aby nevzbudil hněv křesťanů, je známo, že řada odkazů na Ježíše’ název se změnil na „Takový.’ Mezi nimi jsou některé uznávané učenci jako relativně raného původu. Například, následující z Mišny, Yebamoth 4.13 (také babylonský Talmud, Yebamoth 49b):

R. řekl Shimeon ben 'Azzai: „Našel jsem v Jeruzalémě rodokmen, kde byl zaznamenán, Takový-ten je parchant cizoložnice; aby potvrdil slova rabiho Joshuy.’

R. Shimeon ben ‘Azzai žil kolem roku 100 našeho letopočtu a byl žákem R. Joshua.

Ješua ben Pantera

Existuje také řada odkazů na Ježíše jako „ben Pantera“.’ (Syn Pantera).

Například, několik dokumentů (včetně Jeruzalémského a Babylonského Talmudu a Tosefty, Hullin 2.22.) vyprávět příběh o tom, jak, když byl rabi Elazar ben Damah uštknut hadem, muž jménem Jacob ho přišel uzdravit ve jménu ‚Yeshua ben Pantera‘, ale byl odmítnut jiným rabínem, jménem Ismael. Rabi Elazar zemřel dříve, než mohl být spor vyřešen; o čemž rabi Ismael tvrdil, že je lepší než upadnout do omylu tím, že dovolí Jákobovi, aby mu sloužil. I přes tragický výsledek tohoto případu, pasáž poskytuje cenné potvrzení, že křesťané skutečně uzdravovali ve jménu Ježíše.

Existuje několik teorií o původu „ben Pantera“. v hebrejštině, jméno znamená "panter", ale v řečtině je podobné „parthenos“, znamená "panna". Někteří věří, že to byla záměrná hra se slovy, zesměšňuje tvrzení o zrození z panny. Origen, a další po něm, tvrdil, že Ježíš převzal jméno po svém dědovi, Josefův otec, který se prý jmenoval Panther.

Až na to, že neexistuje žádný důkaz o takové praxi – a i tak by to musel být jeho dědeček z matčiny strany.

Další teorie, odpůrci křesťanství mají obecně větší faktickou věrohodnost než učenci, zda židovský nebo křesťanský, je, že byl nemanželským synem římského vojáka toho jména. Ale jak je známo, tento příběh byl v oběhu mezi Židy již v n.l 178, může mít dřívější původ. Jak je známo, jméno bylo běžné v římských silách, mohl být snadno vybrán náhodně, protože si nikdo nemohl být jistý, která ‚Pantera’ bylo odkazováno. Koneckonců, kdyby Marie počala dítě předtím, než se řádně provdala za Josefa, jazyky by se musely vrtět!

Ale proč se v pověstech konkrétně říkalo, že otec byl římský legionář?

Hledáme-li historické potvrzení z židovských pramenů, co pravděpodobnějšího důkazu než šťavnaté drby, jako je tento?

Zpět na hlavní článek.