Janův pohled na kříž

Janův pohled na kříž

John měl jedinečný pohled na ukřižování.

Potom ho všichni učedníci opustili, a utekl. (Mt 26:56)

Šimon Petr následoval Ježíše, stejně jako další učedník. Nyní byl ten učedník znám veleknězi, a vešel s Ježíšem na nádvoří velekněze; ale Petr stál venku u dveří. Takže druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel ven a promluvil k ní, která držela dveře, a přivedl Petra. (John 18:15-16)

Všichni jeho známí, a ženy, které ho následovaly z Galileje, stál na dálku, sledovat tyto věci. (Luke 23:49)

Když tedy Ježíš uviděl svou matku, a stál tam učedník, kterého miloval, řekl matce, “Žena, hle, tvůj syn!” (John 19:26)

Jan byl jediným učedníkem, který stál u kříže, když Ježíš umíral.

Když byl Ježíš zrazen, všichni učedníci zpočátku utekli. Zdá se však, že Johnova rodina měla spojení s veleknězovou domácností. (Je pravděpodobné, že jeho otec byl bohatý obchodník s rybami – viz Mk 1:19-20). Tak se jemu a Petrovi podařilo dostat na nádvoří veleknězova domu. Zbytek noci pravděpodobně strávili v Jeruzalémě.

Ráno byl Jan schopen dosáhnout samotného kříže. Ostatní učedníci a ženy to zpovzdálí sledovali (Lk 23:49), pravděpodobně ze strachu ze zatčení. Nevíme, jestli s nimi byl Petr. Ale později některé ženy, včetně Marie, odvážil se až ke kříži (ženy byly většinou úřady ignorovány) a setkal se s Johnem.

Lámání chleba bylo pro nás symbolem vzpomínání na Ježíše’ smrt podle: ale pro Johna, samotná vzpomínka na kříž překonala všechny ostatní.

Jaké to pro něj muselo být?

Johnova vize byla zcela odlišná od té naší

Když myslíme na kříž, máme povelikonoční perspektivu:

„U kříže, u kříže, kde jsem poprvé viděl světlo,
a tíha mého srdce se odvalila…“

Ale pro Johna, tohle byla konečná katastrofa – nejhorší okamžik jeho života!

V tu chvíli to vůbec nedávalo smysl.

Evangelia nám to neustále říkají, ačkoli Ježíš předpověděl jeho smrt i vzkříšení, učedníci úplně nepochopili. Ježíše považovali za Mesiáše (Krista). Ale jejich představa byla o vítězném vysvoboditeli, který osvobodí svou zemi od cizího útlaku.

Řekl jim, “Ale kdo říkáš, že jsem?” Šimon Petr odpověděl, “Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.” (Mt 16:15-16)

Od té doby, Ježíš začal svým učedníkům ukazovat, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, velekněží, a písaři, a být zabit, a třetího dne vstaň. Petr si ho vzal stranou, a začal ho kárat, rčení, “Buď to daleko od tebe, Pán! To se vám nikdy nestane.” Ale otočil se, a řekl Petrovi, “Pojď za mnou, Satan! Jste pro mě kamenem úrazu, neboť nemyslíš na věci Boží, ale na věci mužů.” Potom řekl Ježíš svým učedníkům, “Kdyby někdo chtěl jít za mnou, ať se zapře, a vezmi svůj kříž, a následuj mě. (Mt 16:21-24)

Stojím tam, Jan si pravděpodobně vzpomněl na některého z Ježíše’ nedávné výroky: ale stejně to nepochopil...

Ještě chvíli, a neuvidíš mě. Zase chvilku, a uvidíš mě.” Někteří z jeho učedníků si proto řekli, “Co je to, co nám říká, ‚Chvíli, a neuvidíš mě, a zase na chvíli, a uvidíš mě;’ a, „Protože jdu k Otci?’ ” Řekli proto, “Co to říká?, ‚Chvíli?’ nevíme, co říká.” (Jn 16:17-18)

Vyšel jsem od Otce, a přišli na svět. Znovu, Opouštím svět, a jít k Otci.” Řekli mu jeho učedníci, “Spatřit, teď mluvíš jasně, a nemluví žádné slovní obraty. Nyní víme, že víte všechno, a nepotřebujete, aby se vás někdo vyptával. Tím věříme, že jsi vyšel od Boha.” Ježíš jim odpověděl, “Věříš teď?? Spatřit, přichází čas, Ano, a teď přišel, že budete rozptýleni, každý na své místo, a ty mě necháš na pokoji. (Jn 16:28-32)

Učedníci neočekávali vzkříšení.

Obecná obava v Ježíši’ den (ještě víc než u nás!) že mrtví lidé se nevracejí k životu. Nikdo nikdy nebyl vychován jinak než prostřednictvím mocného proroka. Ježíš vzkřísil 3 lidé: ale kdyby zemřel, jak se mohl mrtvý vzkřísit?

K židovskému myšlení, mrtvý Mesiáš byl falešným Mesiášem. (Odtud zjevná deziluze dvou učedníků na Emauzské cestě, i když už příběh žen slyšely (Lk 24:17-24).)

Příliš depresivní na zmínku

Většina toho, co John cítil a viděl, byla příliš depresivní, než aby se zmiňoval.

Agónie

Nemluví o hřebech ani o utrpení Ježíše’ tvář. Ale pravděpodobně to nebylo první ukřižování, které viděl: a neměl tušení, že Ježíš to všechno kvůli němu vlastně trpí.

"Otec, odpusťte jim“

Myslíte, že měl John chuť jim odpustit??

"Dnes budeš se mnou v ráji"

Hezká slova. Ale strávil roky posloucháním pěkných slov. A teď došlo na tohle…

"Můj bože.", Můj bože, proč jsi mě opustil?“

Ta slova mu mohla připomenout proroctví žalmu o ukřižování 22 a rezonoval incident ohledně róby. Ale zoufalství a utrpení v Ježíši’ hlas by byl tou největší srážkou. "Ježíš, Doufal jsem, že víš, co děláš: ale teď se zdá, že ne."

Drobné záblesky světla

Uprostřed vší té temnoty, jeho pozornost upoutaly některé věci – záblesky světla v jeho temnotě; ačkoli pravděpodobně netušil, co tím mysleli…

Ten župan

Viděl Jan, jak vojáci trhají Ježíše?’ oblečení a všimněte si, jak ušetřili roucho a losovali o něj? Pokud ano, muselo mu to připadat nezvyklé, a možná tenkrát zazvonil slabý akord paměti? Co to může znamenat?

Rozdělují mé šaty mezi ně. Losovali o mé oblečení. (Žalm 22:18)

Viděl Ježíše’ starat se o svou matku

Když tedy Ježíš uviděl svou matku, a stál tam učedník, kterého miloval, řekl matce, “Žena, hle, tvůj syn!” Potom řekl učedníkovi, “Spatřit, tvá matka!” Od té hodiny, žák ji vzal k sobě domů. (John 19:26-27)

Uprostřed vší té fyzické agónie, a snaží se dokonce i dýchat, Ježíš se staral o pocity a potřeby své matky. John se na ni podíval a viděl v jejích očích nevýslovnou bolest. A přesto, došlo k rezignaci, jako by to věděla odjakživa (Lk 2:34-35). Ježíš’ péče a její srdcervoucí přijetí její situace – nikdy nemohl tuto lekci odmítnout nebo zapomenout.

Viděl, jak Ježíš naplňuje proroctví.

Po tomto, Ježíš, vidět, že všechny věci jsou nyní hotové, aby se naplnilo Písmo, řekl, “mám žízeň.” Nyní tam stála nádoba plná octa; tak dali houbu plnou octa na yzop, a držel ho u úst. (Jn 19:28-29)

To muselo Johna zmást. Minulou noc slyšel Ježíše přísahat, že už nebude pít víno, „Dokud to nevypiju nové, s vámi, v království Božím.’ Dříve, vojáci se mu posmívali tímto kyselým vinným octem: tak proč jim teď říkal, že má žízeň? Vzpomněl si pak Jan na slova žalmisty?, "V mé žízni mi dali napít octa." (Ps 69:21)? Nevím: ale dojem v něm zůstal. Až do úplného konce, Ježíš byl rozhodnut udělat vše, co si Otec přál.

Slyšel Ježíše’ prohlášení o splnění.

Když dostal nápoj, Ježíš řekl, “Je hotovo.” S tím, sklonil hlavu a vzdal se ducha. (Jn 19:30)

Ježíš by pravděpodobně mluvil hebrejsky nebo aramejsky; ale řecké slovo používané k překladu Ježíše’ poslední výrok je ‘tetelestai,’ který popisuje plně dokončené tvůrčí dílo nebo plně zaplacený dluh. Tohle nebyl výkřik porážky: ale vyhlášení vítězství; ačkoli v té době, John netušil, jak by to mohlo být.

Viděl, jak se proroctví znovu naplnilo

Proto Židé, protože to byl den přípravy, aby těla nezůstávala o sabatu na kříži (neboť ten sabat byl výjimečný), zeptal se Piláta, aby jim mohl zlomit nohy, a že mohou být odvezeni. Proto přišli vojáci, a prvnímu zlomil nohy, a toho druhého, který byl s ním ukřižován; ale když přišli k Ježíši, a viděl, že už je mrtvý, nezlomili mu nohy. Jeden z vojáků mu však probodl bok kopím, a hned vyšla krev a voda. Kdo viděl, svědčil, a jeho svědectví je pravdivé. Ví, že říká pravdu, abyste mohli věřit. Protože se tyto věci staly, aby se naplnilo Písmo, “Kost z něj nebude zlomena.” Znovu říká další Písmo, “Budou se dívat na toho, koho probodli.” (Jn 19:31-37)

Proč se voják zastavil, když došlo na zlomení Ježíše?’ nohy a rozhodl se místo toho použít své kopí? Vzpomněl si John na ta proroctví v té době?? Pokud ano, jak to, že se nadále naplňovaly i po Ježíši’ smrt?

Prorocky, vyhnout se zlomení Ježíše’ kosti odráží oba žalmy 34:20 a příkaz v Př 12:46 a Num 9:10 že žádné kosti velikonočního beránka nesmí být nikdy zlomeny. Ale proč musel být Ježíš probodnut kopím, nejen nehty? Je to proto, že slovo přeložené jako „probodnutý“.’ v Zachariáši 12:10 je velmi konkrétní: v Bibli se používá pouze k popisu úderu meče nebo kopí se smrtícím úmyslem.

Na přirozené úrovni, toto podivné pozorování krve a vody vytékající z Ježíše’ strana poskytuje lékařské ověření Johnova účtu a také dokazuje, že byl mrtvý. Po jeho bičování, Je pravděpodobné, že Ježíš trpěl hypovolemickým šokem, způsobené ztrátou tělesných tekutin. To má za následek trvalý rychlý srdeční tep, který také způsobuje shromažďování tekutiny ve vaku kolem srdce a kolem plic., známý jako perikardiální a pleurální výpotek. Přispívá k tomu i pomalé udušení způsobené ukřižováním. Tímto způsobem uvolnit krev i vodu, musela to být smrtelná rána, i kdyby Ježíš už nebyl mrtvý. A skutečnost, že se objevily jako zřetelné proudy, naznačuje, že krev se již srážela.

Symbolicky, co to pro něj mohlo znamenat? Vytekla krev, zcela přirozeně, nutí nás myslet na smrt: ale vodu si spojujeme se životem; a Ježíš předpověděl nadcházející dar ‚živé vody‘.’ Takže tady byl opět záblesk naděje, kdyby to John mohl vidět.

Ale, v té době, byl to naprosto matoucí nepořádek

Ale jak to John viděl poté?

I když Jan Ježíše nepopisuje’ poznámky o chlebu a víně při Poslední večeři, ve skutečnosti tomuto tématu věnuje více prostoru než kterémukoli jinému evangeliu. Činí tak tím, že připomíná Ježíše’ dřívějších diskurzů, ve kterých na toto téma mluvil. V té době, John nechápal: ale teď to udělal.

Po krmení 5,000 (John 6:25-71).

Lidé chtěli jídlo: Ježíš chtěl víru

Ježíš jim odpověděl, “Určitě vám to říkám, hledáš mě, ne proto, že jsi viděl znamení, ale protože jsi jedl z chlebů, a byly naplněny. Nepracujte pro jídlo, které se kazí, ale o pokrm, který zůstává k životu věčnému, kterou vám dá Syn člověka. Neboť Bůh Otec ho zpečetil.”

Řekli mu tedy, “Co musíme udělat?, abychom mohli konat skutky Boží?” Ježíš jim odpověděl, “Toto je dílo Boží, že věříte v toho, kterého poslal.”

Řekli mu tedy, “Co pak děláš za znamení, abychom mohli vidět, a věřit ti? Jakou práci děláte? Naši otcové jedli mannu na poušti. Jak je psáno, ‚Dal jim jíst chléb z nebe.’ ” Ježíš jim tedy řekl, “Určitě ano, říkám ti, nebyl to Mojžíš, kdo ti dal chléb z nebe, ale můj Otec vám dává pravý chléb z nebe. Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe, a dává život světu.”

Řekli mu tedy, “Pán, vždy nám dej tento chléb.” (Joh 6:26-34)

Chtějí fyzické jídlo: Nabízí duchovní pokrm – Sám

Ježíš jim řekl, “Já jsem chléb života. Kdo ke mně přijde, nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nikdy nebude žíznit. (Joh 6:35)

Oznámení: příchod k Ježíši ukojí váš hlad: když v Něho vložíte svou víru, ukojíte svou žízeň.

“Určitě ano, říkám ti, kdo věří ve mne, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli mannu na poušti, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby z toho někdo jedl a nezemřel. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Jí-li někdo z tohoto chleba, bude žít navždy. Ano, chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.”

Židé proto mezi sebou bojovali, rčení, “Jak nám tento muž může dát k jídlu své maso?”

Ježíš jim tedy řekl, “Určitě vám to říkám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a vzkřísím ho v poslední den. Neboť mé tělo je skutečně pokrm, a moje krev je skutečně nápoj. Ten, kdo jí mé tělo a pije mou krev, žije ve mně, a já v něm. Jak mě poslal živý Otec, a žiji díky Otci; tedy ten, kdo se na mě živí, bude žít také kvůli mně. Toto je chléb, který sestoupil z nebe – ne jako naši otcové jedli mannu, a zemřel. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.” (Joh 6:47-58)

Pro další diskusi k této pasáži, viz příspěvek, ‘Náš denní chléb.’

Jak žil Ježíš kvůli otci?

Mezitím, naléhali na něj učedníci, rčení, “Rabín, jíst.” Ale on jim řekl, “Mám jídlo k jídlu, o kterém nevíte.”

Učedníci si tedy řekli jeden druhému, “Přinesl mu někdo něco k jídlu?” Ježíš jim řekl, “Mým pokrmem je činit vůli toho, který mě poslal, a dokončit své dílo.” (Jn 4:31-34)

Had v poušti

Ježíš odpověděl, “Určitě vám to říkám, pokud se někdo nenarodí z vody a ducha, nemůže vstoupit do Božího království! Co se narodilo z těla, je tělo. To, co se narodilo z Ducha, je duch.” (Joh 3:5-6)

“Nikdo nevstoupil do nebe, ale ten, kdo sestoupil z nebe, Syna člověka, kdo je v nebi. Když Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, stejně tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale mít věčný život.” (Joh 3:13-15)

„Kdo přichází shůry, je nade vším. Kdo je ze Země, patří Zemi, a mluví o Zemi. Kdo přichází z nebe, je nade vše. Co viděl a slyšel, o tom svědčí; a nikdo nepřijímá jeho svědectví. Ten, kdo přijal jeho svědectví, tomu dal svou pečeť, že Bůh je pravdivý.” (Joh 3:31-33)

Jidáše

Když to Ježíš řekl, trápil se v duchu, a svědčil, “Určitě vám říkám, že mě jeden z vás zradí.”

Učedníci se na sebe podívali, zmatený, o kom mluvil. Jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu, opřený o Ježíše’ prsa. Šimon Petr mu tedy pokynul, a řekl mu, “Řekněte nám, kdo je to, o kom mluví.” On, opřený dozadu, jak byl, na Ježíše’ prsa, zeptal se ho, “Pán, Kdo je to?”

Ježíš tedy odpověděl, “Je to on, komu dám tento kousek chleba, až ho namočím.” Takže když namočil kousek chleba, dal ji Jidášovi, syn Šimona Iškariotského. Po kousku chleba, pak do něj vstoupil Satan. Potom mu Ježíš řekl, “co děláš, udělat rychle.” Teď už žádný muž u stolu nevěděl, proč mu to řekl. K zamyšlení, protože Jidáš měl kasičku, že mu Ježíš řekl, “Nakupte, co potřebujeme na hostinu,” nebo že by měl něco dát chudým. Proto, dostal to sousto, okamžitě vyšel. Byla noc. (Joh 13:21-30)

Půjdeš nebo následuješ?

Proto mnoho jeho učedníků, když to slyšeli, řekl, “To je těžká věta! Kdo to může poslouchat?” Ale Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci kvůli tomu reptali, řekl jim, “Způsobuje to klopýtnutí? Co kdybyste pak viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl předtím?? Je to duch, kdo dává život. Maso nic neprospívá. Slova, která k tobě mluvím, jsou duch, a jsou životem.” (Joh 6:60-63)

… V tomto, mnoho jeho učedníků se vrátilo, a už s ním nešel. Řekl tedy Ježíš Dvanácti, “Nechcete také odejít, vy?” Šimon Petr mu odpověděl, “Pán, ke komu bychom šli? Máš slova věčného života. Uvěřili jsme a poznali, že ty jsi Kristus, Syn živého Boha.” (Joh 6:66-69)

Rozuměli??

Ne.

Byli připraveni následovat?

Ano