Proč byli učedníci překvapeni?

Často se tvrdí, že učedníci, když jim Ježíš řekl o svém blížícím se vzkříšení, prostě nemohl přijmout, že tohle může být opravdu konec; a tak se oklamali, že věřili, že Ježíš je stále naživu. nicméně, to je v rozporu s důkazy Nového zákona, jak je diskutováno níže.

Učedníci neočekávali vzkříšení.

A) Evangelia nám to neustále říkají, ačkoli Ježíš předpověděl jeho smrt a vzkříšení, učedníci úplně nepochopili, co říkal, a nevěřili té zprávě, když ji slyšeli (např. Mt 16:21-3, 17:22-3, 20:17; Mk 16:11,13,14; Lk 24:11,25; Jn 2:19, 16:16-32, 20:2,25).

b) Učedníci považovali Ježíše za Mesiáše (Krista) Jn 1:49, Jn 6:69, Mt 16:16 [Mk 8:27, Lk 9:20], Jn 11:27, Lk 24:21. Problém byl v tom, jako u Židů obecně až do současnosti, jejich pojetí Mesiáše bylo jako vítězného vysvoboditele, který osvobodí svou zemi od cizího útlaku. K židovskému myšlení, mrtvý Mesiáš nebyl vůbec žádným Mesiášem. Ježíš’ smrt zhatila jejich očekávání a dokázala, že se mýlili. Odtud zjevná deziluze dvou učedníků na Emauzské cestě, i když už příběh žen slyšely (Lk 24:17-24).

C) I když ve Starém zákoně je zaznamenáno několik zázraků vzkříšení, všeobecné obavy v Ježíši’ den, tolik jako u nás, že mrtví lidé se nevracejí k životu. Zejména, i když Ježíš sám vzkřísil dva mrtvé, nikdo nikdy nebyl vychován jinak než prostřednictvím mocného proroka – a jejich prorok byl mrtev: nikdo se nikdy nevychovával sám.

d) Starosti žen spočívaly v tom, že neměly čas dát Ježíšovi slušný pohřeb (tělo nebylo sňato z kříže až do večera, jak bylo uvedeno dříve). Přes víkend trávili čas přípravou koření, aby mohli dokončit práci, až skončí sabat (Mk 16:1, Lk 23:56-24:1).

Zpět na hlavní článek.

Nefyzické vzkříšení by pro ně bylo snazší přijmout než fyzické.

A) Ačkoli tradiční židovské myšlení inklinovalo k duchu, duše a tělo jako jeden celek, a saduceové popírali jakoukoli možnost samostatné duchovní existence nebo jakéhokoli vzkříšení, farizeové, s nímž Ježíš v této otázce stál, uznal, že duch přežil po smrti. Starý zákon obsahuje zprávu o střetu mezi králem Saulem a duchem Samuela (1 Sam 28:11-9). Tato víra se odráží i v Ježíši’ podobenství o Divesovi a Lazarovi (Lk 16:19-31). Dalo by se uvést i další příklady.

b) Ještě významněji evangelia naznačují, že učedníci’ vlastní myšlenky přirozeně inklinovaly k tomuto typu výkladu. Můžeme to vidět na příběhu Ježíše, jak chodí po vodě; kde prvním předpokladem, který prý učinili, bylo, že viděli ducha (Mt 14:26 [Mk 6:49, Lk 24:37]). Podobně, máme zprávu o proměnění, kde je vidět Ježíš, jak mluví s Mojžíšem a Eliášem (Mt 17:3 [Mk 9:4, Lk 9:30]). (Zde je třeba poznamenat, že, bez ohledu na to, co si o popsaných zázračných událostech myslíte, stále nám dávají nahlédnout do způsobu jejich myšlení.)

Zpět na hlavní článek.